Galapágy, Cotopaxi a Napo River 2018

//Galapágy, Cotopaxi a Napo River 2018

Je to až neuvěřitelné jak ten čas letí… člověk se jen ohlédne a rok je pryč.
Ne… tato glosa nemá vést k depresi, že stárneme rychleji, než stačíme žít. Spíš k údivu, že to konečně přišlo a nyní, když už tyto řádky čtete, že je to za námi…
Když jsme v březnu 2017 začali dávat dohromady dobrodružnou výpravu na Galapágy, tedy spíše na Darwin a Wolf… absolutní to Mekky potápění, říkali jsme si… „Než se toho dočkáme“. A najednou to tady bylo. Ale jsem tak naplněn zážitky, událostmi a vjemy, že jsem si nechal jistý čas na popsání všeho, co nás potkalo a co jsme zažili. Aby vše dozrálo v inspiraci…
Lidi prý už moc nečtou a když je text dlouhý, tak ho radši přeskočí. No… třeba to budu psát jen pro sebe či pro hrstku, co byla s námi, ale zjišťuji, že mě uspokojuje vše napsat, popsat a jak nejsem spisovatel, tak i zaplétat se do myšlenek.  Umocňují se zážitky. A kdo byl s námi, třeba se s textem prolne a opět si vše vybaví.

Cesta, kterou jsme naplánovali, nebyla úplně jednoduchá…
Logisticky vše propojit, aby to vše klaplo, od transportů až po obsahovou část cesty bylo docela na nervy. Nemám rád hodně proměnlivých faktorů, ale až na jeden drobounký problém ve srazu s průvodcem (přišel k naší nervozitě o hodinu později), klaplo vše. No když si představíte, že jsme od poznávání podvodních nádher plynule přešli ve vysokohorskou turistiku se zaměřením na vulkány a následně se stali součástí divokého a nemilosrdného života Amazonského pralesu, tak je Vám jasné, že to byl pěkný hukot. Vše je o lidech a musím říci, že složení obou skupin bylo skvělé. Prostě obě party žili cestou.
Tak že postupně 🙂

  1. Část první – Potápění Darwin a Wolf

Nebude zde popisovat, jak jsme přeletěli oceán. Ne že by nebylo o čem psát… horké chvilky první skupiny v Amsterodamu u přepážky, kdy nám u 5 lidí kupodivu nechtěli akceptovat 10 měsíců koupené platné letenky nás trochu rozhodily. Velice horké chvilky. Ale teamový duch nátlakově semlel nepříjemné Holanďanky u odbavení a od té doby pohoda. Přílet a přesun do nonšalantního luxusního hotelu v Quitu vybraného ve stylu „Starých zašlých časů kolonializmu“ dopadl v pohodě. Druhý den přesun na Galapágy. Asi nezapomenu, jak mi kufr očichávali 4 psi… každý vycvičený na zachycení jiného pachu něčeho, co nemělo mít přístup na osvícenou půdu kolébky lidského bytí. Koukali jsme, jak se zabavují dovezená jablka z pevniny (co kdyby někde upadlo semínky z jádřince a vyrostlo něco, co tu nemá co dělat). Přejezd na loď, ubytování a šup do vody.
No a nyní to začíná…

Fantazie… 6 dnů úchvatného potápění. Žádná velká optická nádhera na barevnost, korály apod. To ne.
Naopak… Díky planktonu viditelnost někde i jenom 15 metrů, chladnější voda (i když jsme čekali větší zimu). Ale vše bylo vyváženo tím, za čím jsme přijeli.

Úžasné kontakty s hejny kladivounů, všude pod vodou tuleni a reefový žraloci, byl viděn úžasný velrybí žralok, manty, šťastlivci viděli měsíčníky Mola Mola. Někdo viděl to, jeden něco jiného. Mořští koníci, rejnoci, hejna barakud. Prostě úžasné. Co více si přát.
Přidám pár fotek, možná lepší než eskapáda oslavných slov, které při vzpomínce na cestu mám chuť veršovat… ale to by bylo strašné… to bych Vám nepřál 🙂
Důležité je, že všichni v pohodě přežili celý fantastický týden opravdu hodně daleko od pevniny v Tichém oceánu. Nějaký rum jsme vypili (zase tolik ne) a pohoda na lodi je vždy super.
Po návratu na pevninu ještě návštěva želvích sirotků a šup zase přelet na kontinent.

  1. Část druhá – Hlavní město Quito, Sopka Cotopaxi a trh v Otavalu

Druhé dobrodružství nás zavedlo do nadmořské výšky 2.200 metrů nad mořem. Zase do našeho hotýlku v Quitu. Tady jsme strávili nádherné 4 dny.
První den prohlídka města, kde je na každém kroku viděn kontrast španělské nadvlády a vlivu původních indiánských obyvatel. Opravdu úžasná směsice velmi příjemných lidí. Ovšem je nutno také zmínit plného kapesních zlodějů, jeden telefon a ne zrovna nejlevnější jim zůstal za nehty. Staré katedrály města pod obrovskými horami tyčících se do 4.500 metrů, pouliční prodejci všeho co lze od smažených banánů, kterých mají 16 typů, až po smažené oříšky, podivné ovoce. Pouliční prodejci koky na žvýkání či do čaje, bonbony z koky… prostě všeho chuť a ne nezajímavá.
Druhý den už to ale začalo. Celodenní výprava na Cotopaxi – nejvyšší činné sopky světa. N

a rovníku do sněhu a hned do cca 5.000 metrů. Výšlap sice jen ze 4.300 do těch 5.000 metrů ale i tak to stálo za to. Pěkný mazec. Dechu se nedostává, kuřáci zakupují kyslíkové bombičky na jedno použití, aby si mohli nahoře dát v klidu pár prásků a neztratili dech někde za sebou. Opravdu náročné. Každý krok boj s dechem, sílou.

Ještě že skupinový duch vás žene dopředu… „Přeci to nevzdám… teď .. když k chatičce je to jen… bože ta je ještě daleko :-)“  Všechno jsme zvládli, nafotili pár vysokohorských lišek, tiše záviděli těm, co šli už dolů, udělali pár akčních snímku, které jistě každý bude řadit k vrcholům svých vrcholů. Ale opravdový zážitek. Večer jsme si dali k večeři morče a den se nezapomenutelně zapsal do našich životů.
Poslední den jsme si vyrazili do Otavala, kde je proslavený Indiánský market. Nebyli jsme tam o víkendu, tak že trh byl poloviční, ale i tak bohatě stačil. Výrobky s Alpaky… tedy z horské lamy, proslavený svojí tepelnou výhřevností a kvalitou, za nic cenu nás prostě lákal. Tak že se nám v batůžcích kupily deky z Alpaky a svetry z Alpaky a šály z Alpaky a ponožky … hádejte z čeho :-).
Pak jsme se po nabažení alpaky přesunuly při cestě zpět do Quita do vedlejšího města… pro změnu zase plného kožených výrobků. Kabelky, boty, bundy za směšné peníze. No ženské řádily jak černé ruky. A ani se jim nedivím. Taky bych řádil… kdybych byl ženská…. na štěstí nejsem 🙂
Večer slavnostní večeře a odlet na poslední díl výpravy… Ještě jste tu a nebo spíte?

  1. Část třetí – Napo river – jeden z přítoků Amazonky

Když cesta plná kontrastů, tak prostě to dotáhneme až do konce. Šup přes Andy do pralesa. A ne ledajakého. Docela daleko od civilizace dali chytří lidé z NDR… aha to jsme jinde… tak z Ekvádoru… hlavy dohromady a přesvědčili jeden indiánský kmen, že když přestanou lovit zvěř a budou se věnovat pozorování tvorů a ještě je ukazovat Gringo návštěvníkům, tak se budou mít lépe. Našel se investor a vybudoval jedinečný… ne moc velký… ale fantastický  resortík uprostřed pralesa na Jezeru Hrochů… hm to byl zase jiný film… tedy správně na Jezeru Kajmanů, kteří tady dorůstají až do velikosti 6 metrů. Tak že my potápěči jsme se v místním jezírku ani nenamočili.  Kupodivu to udělali tak citlivě, že místní komunita si pořád velmi silně zachovává svoje zvyky a i když je vidět jistý vliv civilizace, nepůsobí to rušivě ani špatně. Prostě pecka. Pozorování ptáků – tukani, papoušci atd., opic… k vidění byla i 7 metrů velká anakonda.
Člověk si dává pozor, kam šlape a kde se opírá, protože všudy přítomní místní mravenci jménem Bullet ant, by vám po kousnutí přivodili 3 hodinová neuvěřitelná muka… no prý jako když si prostřelíte ruku pistolí. Proto asi ten jejich název.
Denní i noční hra zvuků, fantastické pozorování zvířat, opravdu luxusní resort – byla to jedinečná a závěrečná třešnička na pomyslném dortu…

Bylo to fantastické a neuvěřitelné. Zážitek na celý život… Fotky se všechny nevejdou, ale pro zájemce co se zastaví u nás v centru i nějaké další ukážeme..

Ještě nespíte? Dočetli jste až sem? Pak Vás možná vyprávění zaujalo a třeba nám dáte na Facebooku lajk ( hehehe tedy like). Ale třeba Vás to i inspirovalo se k nám někdy přidat a nesedět jen jako pecky doma na dvoře. Já vím, že nesedíte.

Radek Octopus

2019-01-25T17:55:46+00:00